Proč jsem se rozhodla psát osobní blog?

Psaní mi v pubertě pomáhalo zvládat emoce, vzteky a šílené nálady dospívající obyčejné holky z vesnice. Ani nevím, jak jsem na to přišla, ale do teď si pamatuji, jak jsem se vzteklá zamkla ve svém pokoji, pustila kazetu kapely Nirvana, otočila kolečkem hlasitosti doprava, vzala tužku a papír a psala a psala. Když bylo dílo dokonáno a všechny emoce a trápení na papíře, vzala jsem zapalovač, sedla do střešního okna svého pokoje a s chutí ten papír spálila. Nikdy jsem po sobě svoje dílo nečetla.

Spálila jsem vše, co jsem napsala. Chtěla jsem mít jistotu, že ani nikdo další ty řádky číst nebude.

S odstupem těch let si říkám, že to vlastně byla poměrně zajímavá a účinná terapie, ke které se zpět vlastně vracím.

Pak ale přišla vysoká škola, přítel, práce a dospělost. Povinnosti, zodpovědnost, očekávání okolního světa. A tak jsem psát přestala. Jediné, co mi zůstalo, byly neustálé průpovídky typu: „O tom jednou napíšu knihu.“ „Kdybych začala psát, byl by z toho už román!“

Tak proč jsem sakra nezačala?

Nevím, asi ze strachu. Asi proto, že jsem se bála posměchu. Odmítnutí. Protože jsem sama sebe na čas přestala poslouchat.

Až do doby, kdy jsem od života dostala facku, abych se probrala. To jsem se sama k sobě vrátila.

Po návratu z Indonésie zhruba před rokem a půl jsem s obrovskou chutí začala tvořit svůj první projekt. Uvědomila jsem si, že mojí skutečnou vášní je Krása. Proto mě baví učit ženy péči o sebe, inspirovat je v oblasti líčení i oblékání a pomáhat jim tak najít svoji přirozenou krásu a ženskost. Nejen, že jsem začala studovat Styling a Make-up, ale začala jsem se intenzivně věnovat se osobní klientele a osobnímu poradenství. A tak jsem začala pořádat osobní schůzky a sedánky o líčení u sebe v novém bytě. Byla to paráda, ženy odcházely rozzářené a usměvavé. S novými poznatky a s chutí do změny. Nádherná zkušenost a navíc jsem skutečně cítila, že to má smysl. Jenže se vše se nedalo při standardním zaměstnání časově zvládat jen na osobních schůzkách.

Vnitřně v srdci jsem cítila, že chci inspirovat daleko větší skupinu žen, aby našly svoji přirozenou krásu, rozkvetly a začaly zářit. Aby byly samy se sebou spokojené a dělaly svět krásnější.

Začala jsem hledat možnosti a pátrat. A pak mi to došlo! Chybí mi webové stránky.

Tak jsem na cestě svého sebe-vzdělávání potkala další kouzelné slovo – BLOG.

Blog je pro mě nyní místem, kde s vámi můžu sdílet svoje osobní příběhy, zkušenosti a myšlenky. Kde se můžu pustit do tvoření a nechat emoce plynout a nápady přicházet a relaxovat. Kde můžu trochu poodhalit svoji ženskou duši. Pro ženy jsou emoce velmi silným a citlivým tématem a každá z nás hledá cestu, jak se s nimi poprat. Jsme citlivé bytosti a s emocemi to pro nás někdy není úplně jednoduché.

Tvoření a psaní se pro mě znovu stalo terapií, zábavou a radostí. S tím rozdílem, že jsem sebrala odvahu články sdílet a už svá díla „nepálím“.

Ale vždycky můj pohled na blog nebyl takový…

Blog pro mě až donedávna znamenal synonymum malé holky, která fotí sama sebe, jídlo, spolužáky a bezmyšlenkovitě sdílí se světem i to, co opravdu není třeba. Naštěstí jsem se ale začala díky svému snu vzdělávat a zjistila, na jak velkém omylu jsem. Pomohla mi k tomu hlavně Stáňa Mrázková, která je mou velkou inspirací.

Zjistila jsem, že díky blogu můžu sdílet myšlenky, nápady a inspirovat druhé daleko efektivněji, než když bych se měla se všemi ženami jen osobně potkávat. A nemusím si fotit snídani, ani sama sebe v zrcadle. Díky blogu se mi daří udržovat kontakt se čtenářkami, ať jsou kdekoli a jakkoli časově vytížené. A z toho mám obrovskou radost. Na blog projektu Makeup For You se měsíčně vrací už stovky čtenářek a sbírají nápady, tipy a inspiraci. A úžasné na tom je, že mi píší doplňující dotazy a zajímají se o líčení do hloubky. Za to jsem obrovsky vděčná.

A proč jsem začala psát tento osobní blog?

Díky Stáni Mrázkové a jejímu kurzu Podnikání z pláže, se mi pohled na psaní osobního blogu hodně změnil. Už ho neberu jako „holčičí výstřelek“. Psaní se pro mě opět stalo terapií tvořením. Třeba se totiž podobné myšlenky jako mě, honí i v hlavách dalších žen a třeba díky mému příběhu uvidí AHA ve svém životě a třeba jim to AHA na jejich cestě pomůže. Sdílet se čtenáři moje osobní příběhy a životní postřehy mi ze začátku připadalo dost riskantní. Přiznám se, že s každým článkem si říkám, jestli to není moc, jestli to není „blbý“. Ale neřídím se heslem „kdo nic nedělá, nic nepokazí“, takže jsem se do psaní pustila s odvahou a srdcem na dlani.

Věřím, že i vás články věnované mým osobním zkušenostem, líčení, módě a ženské kráse zaujmou. Pokud s vámi témata jako ženskost, elegance, přirozená krása, líčení a styl rezonují, pak věřím, že tu najdete i vy kousek inspirace. Pokud ne, je to také v pořádku.