Jsme daleko krásnější, než si myslíme

V dětství jsem často patlala tempery na papír a barvu na tónování primalexu roztírala pravítkem a rohovou štětkou po velkém papíře. A po tolika letech jsem to zase objevila a našla, jak to spojit dohromady s tím, co může být užitečné pro ostatní ženy.

Líčení, barvy a oblékání, to je to, v čem jsem dobrá. Mám cit pro barvy, vidím detaily, nemusím u toho moc přemýšlet a prostě relaxuji. Dělám to ze srdce a jde to samo.

Neuvěřitelná radost se mnou cloumala, když jsem v sobě znovu objevila vášeň pro barvy a tvoření.

Ale ze začátku to bylo jak na houpačce. Nevěřila jsem si. Pochybovala jsem.

Po návalu radosti najednou přišla velká studna. Realita. Propast.

Spousta obav. Ty největší byly z toho, že to, co mě baví, je vlastně nedůležitá součást ženského života. Že se na mě okolí bude dívat jako na blázna, když si vezmu štětce a barvy. Že se tím nemůžu uživit.

Od malička jsem doma slyšela, že nejlepší je tvořit pořádnou užitnou hodnotu. Naučit se něco, co lidem může pomoct. Ideálně něco, co má trvalou hodnotu. Pro mě to v překladu znamenalo něco,  na co se dá sáhnout. Umět vyrobit okna, umět namontovat dveře, vypěstovat brambory.

Dlouho jsem bojovala sama se sebou a hledala užitnou hodnotu v líčení, barvách, oblékání a stylu. Pořád mi hlavou běžely hlasy žen, které kolem sebe potkávám – Líčení…na co, akorát mě to otravuje. Musím se odličovat. Vypadám stejně hrozně tak co, řasenka už to nezachrání.

A tak jsem se začala dívat kolem sebe. Pozorovat. Ale nejen to.

Šla jsem se na vlastní kůži přesvědčit jaká je realita.

Šla jsem do akce.

Dohodla jsem si první schůzky a poradenství. Telefonovala jsem kamarádkám, aby mi dělaly pokusné králíky. Prožila s nimi několik nádherných večerů, které jsme věnovaly povídání o kosmetice, líčení a péči o sebe sama. A pak jsem se vydala dál. Do neznámých vod. Odvážila jsem si říct o kontakty na jejich kamarádky.

A zjistila, že když jsou ženy samy a mohou se otevřít, řešíme vlastně všechny hodně podobných otázek.

Jsem dost hezká? Líbím se vůbec sama sobě?

Líbím se mužům? Kde dělám chyby? Barev se bojím, protože se cítím nejistě. A takových tvrzení a obav bych mohla vyjmenovat sousty.

A tak mi ta moje užitná hodnota začala pomalu docházet.

Pomalu se plížila někde uvnitř, jako když vás šimrají motýli v břiše. Cítila jsem, že se blížím k tomu, že už to svoje PROČ chytím a nepustím. Tak moc jsem ho chtěla, abych zahnala strach, že se stále neobjevovalo.

A pak přišlo s jednou slečnou. Samo a nečekaně.

Ta slečna byla mladinká, a když jsme se potkaly, třásl se jí hlas. Pleť měla nepěknou a myla si ji mýdlem. Krém nepoužívala, protože se okamžitě osypala. Na očích měla černou tlustou linku, hodně (opravdu hodně) řasenky a pořádnou vrstvu make-upu. Odličovaly jsme ty nánosy dlouho.

Když jsme si povídaly o základech péče o pleť, nestačila jsem se divit. Popravdě jsem se musela držet, abych se nedivila nahlas. Tak překvapená jsem byla. Byla krásná, chtěla se líbit, ale nevědomky to celé uchopila za špatný konec.

Ze schůzky odcházela jako jiný člověk. Zářila. Nemohla se vynadívat do zrcadla. To jsem já? Tohle bych sama v líčení nikdy nezkusila. Vypadá to šmrncově!

Po této schůzce už jsem o svém proč nepochybovala.

Když jsem viděla, jak málo pro změnu stačí a kolik radosti a sebevědomí tato malá změna může přinést, byla jsem v údivu. Spokojená a rozhodnutá, že chci pomoci více ženám se rozzářit. Naučit je dívat se do zrcadla a být spokojené samy se sebou.

Většina žen se při pohledu do zrcadla stává svým největším kritikem. Zbytečně se vidíme daleko ošklivější, tlustější nebo starší, než je ve skutečnosti pravda.

Nikdo po ženě zpravidla nepožaduje tolik, jako ona sama.

Jsme na sebe zbytečně přísné a neumíme se pochválit. Pořád na sobě hledáme něco nedokonalého. A to není nutné.

Naučte se mít rády samy sebe. Dělejte si radost i drobnostmi. Naučte se pár jednoduchých triků v péči o pleť v líčení a s minimem prostředků za velmi krátkou dobu budete zářit.

Stačí se jen nebát a vybočit ze svých zaběhaných stereotypů.

Jsem ze srdce přesvědčená, že když se žena cítí sama se sebou dobře a líbí se sama sobě, je spokojená. A když je spokojená, je spokojená i její rodina. Děti, manžel, přítel. Celé její okolí. Když jsme spokojené, jsme prostě dokonalé.

Moje PROČ pro mě najednou dostalo úplně jiný rozměr.

Vědět, že mohu ženám pomoci k větší spokojenosti se sebou. S něčím, co může ovlivnit kvalitu jejich života. Vím, že záleží na každé z nás, ale je fajn vědět, že někoho inspirujete. Byť by to bylo jenom maličko.